Každá scéna v příběhu musí něco změnit. Pokud po ní postavy vypadají a jednají úplně stejně jako před ní, scéna byla k ničemu. Může být napsaná sebehezčeji, mít nádherné popisy, svižné dialogy a dokonce i dramatický moment. Ale pokud nezanechala stopu na postavě, pokud ji neposunula, nezanechala škrábanec na její duši, pak je to jen vycpávka. A vycpávka čtenáře unaví rychleji než špatná věta. Čtenář si ani nemusí uvědomit proč – prostě přestane věřit, že příběh někam směřuje. Skutečná scéna je zásah. Je to okamžik, který rozsvítí lampu, zatřese domem, rozbije skleničku, naruší rovnováhu. A někdy je ten náraz tichý: jedna poznámka pronesená mezi řádky, jeden pohled, který postava zachytí, jedna vzpomínka probuzená slovem. Co se po této scéně změnilo? Základní otázka, kterou si musí spisovatel klást po dopsání každé scény, zní: „Co se po této scéně změnilo?“ Pokud je odpověď „nic“, vraťte se zpět. Nemusíte přepisovat od nuly. Často stačí najít v situaci skrytý tlak, zájem nebo konfl...
Možná si říkáte, že psaní je hlavně o inspiraci a velkých nápadech, které vás v noci probudí. A pak se z nich stane román, jako mávnutím kouzelného proutku. Skutečnost je ale o dost prozaičtější a zároveň mnohem efektivnější. Psaní není o štěstí, ale o řemesle . Je to práce, která vyžaduje disciplínu, praxi a hlavně pravidelnou rutinu. Pokud chcete psát, musíte se k tomu donutit. A pak to opakovat. Každý den. Profesionální spisovatelé nečekají, až se jim začne chtít. Sednou si za stůl a začnou psát, i když je to jen hrstka slov. Následujících pět pravidel vám pomůže vybudovat si základní návyky, které vaši tvorbu posunou z amatérského kroužení do profi ligy. Tak jdeme na to. 1. Pište každý den: a neřešte, co z toho vyleze Pravidelnost je klíčová. Je to sval, který potřebuje trénink. Neexistuje žádná zkratka, jak to obejít. Určete si denní kvótu. Nemusí to být tisíc slov, klidně stačí 250 nebo jedna a půl stránky. Nejde o množství, ale o setrvačnost. I když se vám nechce, i když j...