Anotace.cz

Hrdina, který je statečný, čestný, krásný a nikdy neudělá chybu, je smrtelně nudný. Čtenář se na chvíli možná nechá unést jeho schopnostmi, ale brzy zjistí, že taková postava je jen prázdná vitrína. Proč? Protože se v ní neodráží skutečný život. My lidé jsme složití, rozbití a často si sami házíme klacky pod nohy. A přesně v téhle nedokonalosti nacházíme pravdu, která dělá literární postavy nezapomenutelnými. Nedokonalost jako zrcadlo čtenáře Když hrdina chybuje, prohrává a někdy klopýtne do bahna, čtenář se v něm poznává. Nikdo z nás není bez viny – a právě proto nás baví sledovat, jak se hrdina pere s vlastními slabostmi. Nejde jen o empatii, ale i o podvědomou touhu vidět, zda i přes svoje temné stránky dokáže zvítězit. Čtenář se pak ptá: když to zvládl on, zvládnu to taky? Typy temných stránek hrdinů Slabosti – strach, nerozhodnost, závislosti, nedostatek sebedůvěry. Moralita na hraně – postavy, které dělají správné věci špatnými prostředky, nebo naopak. Osobní démoni – trau...

Každý spisovatel sní o postavách, které čtenářům utkví v hlavě dlouho po zavření knihy. Jenže málokdo si uvědomuje, že ty nejpamátnější postavy nejsou hrdinové bezchybní, ale lidé s chybami, které je dělají uvěřitelnými. Dokonalost nudí. Opravdovost přitahuje. Chyby jako motor příběhu Když postava udělá chybu, nevzniká jen konflikt, ale i příležitost. Najednou má čtenář důvod pokračovat – chce vidět, jak se hrdina popere s následky. Selhání je katalyzátor děje. Bez něj by se příběh zastavil na místě a ztratil napětí. Proč čtenáři milují nedokonalost Každý čtenář zná ten pocit, kdy se v postavě zrcadlí jeho vlastní slabosti. Vidí někoho, kdo je tvrdohlavý, žárlivý, nebo prostě jen dělá špatná rozhodnutí. A přesto má šanci růst. To je důvod, proč máme rádi postavy, které klopýtají – připomínají nám nás samotné. Jak vybírat správné slabosti Není chyba jako chyba. Postava, která si rozbije hrnek, nikoho nezajímá. Ale postava, která ztratí důvěru přítele kvůli vlastní pýše, získá příb...

Proč vnitřní monolog tvoří páteř vašeho vyprávění Vnitřní monolog je ten neviditelný kabát, který čtenáře provádí myslí postavy. Stephen King v O psaní zdůrazňuje, že bez kvalitního nahlédnutí do duše hrdiny ztratí text svoje emoční jádro. Cílem tohoto článku je naučit vás, jak vnitřním dialogem udržet publikum na pokraji židle. Krok 1: Vybudujte silný vnitřní konflikt Nejdříve si zadefinujte, co vaše postava v dané scéně nejvíce chce a čeho se bojí. Představte si to jako dramatickou scénu v divadle: vnější děj je jen kulisa, vnitřní hlas je ten skutečný protagonist. Příklad: Maruška stojí před rozhodnutím, zda opustit bezpečný domov a vydat se za neznámým, což ji vzrušuje i děsí zároveň. Krok 2: Zkraťte věty, zvyšte frekvenci myšlenek King doporučuje v klíčových momentech střihnout dlouhé věty na krátké tirády. Každé zkrácení jednotky textu zrychlí tempo a vyvolá úzkost. Začíná desetivteřinovým rozjímáním. Poté tři rychlé myšlenky: „Musím… zmizet… hned!“ Čtenář se ...

Pokud existuje něco, co odděluje průměrné příběhy od těch, které si čtenáři pamatují ještě dlouho po dočtení, pak jsou to charaktery . Skvěle napsané postavy žijí a dýchají. Mohou být vašimi přáteli, nepřáteli nebo záhadnými cizinci, ale nikdy vás nenechají chladnými. Pojďme se podívat na pět technik, které vám pomohou vytesat vaše postavy tak ostrými dláty, že je čtenáři nikdy nezapomenou. 1. Dejte postavám touhy Každý z nás něco chce – lásku, uznání, moc, nebo prostě přežít další den. Vaše postavy musí mít touhy, které je ženou vpřed . To neznamená, že musí chtít zachránit svět. Možná chtějí jen utéct z malého města, kde je každý zná. Nebo se snaží získat zpět ztracenou důstojnost. Touha je motor příběhu a udržuje čtenáře v pohybu. 2. Vdechněte jim slabosti Superhrdinové bez slabostí jsou nudní. Skutečné postavy mají chyby a slabosti, které je činí lidskými . Mo...