Anotace.cz

Je to debata stará jako literatura sama, možná starší. Je to ten moment, kdy sedíte před prázdnou obrazovkou, kurzor bliká jako odjištěná bomba a vy se ptáte: Mám si nejdřív nakreslit mapu, nebo prostě vyrazit do tmy a doufat, že nespadnu do propasti? Ve světě tvůrčího psaní se spisovatelé dělí na dva nesmiřitelné tábory. Na jedné straně barikády stojí Architekti. Ti nepoloží ani cihlu, dokud nemají v ruce kompletní stavební plány, schválené statikem a podepsané krví. Na straně druhé jsou Zahradníci. Ti zasejí semínko, zalévají ho potem a s napětím sledují, co z něj k čertu vyroste. Který přístup vede k bestselleru? Která cesta je ta pravá, když chcete napsat něco, co má váhu a co čtenáře nepustí, dokud neotočí poslední stránku? Podívali jsme se pod prsty dvěma gigantům, kteří toto řemeslo ovládli lépe než kdokoli jiný – J.K. Rowlingové a Stephenu Kingovi. Zjistili jsme, že pravda je fascinující, trochu děsivá a mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Cesta Architekta: Když ...

Když poprvé sedneš k textu – ať je to novela, odborný článek, diplomka nebo povídka – často začínáš velkým nadšením a rozmanitými nápady. Ale bez pořádné anotace můžeš ztratit směr, připravit si past uprostřed psaní – a výsledkem bude text, který sice má fragmenty potenciálu, ale nepůsobí kompaktně. Anotace je jako mapa: nejdřív musím vědět, kam chci dojít, než se vydám na cestu. Bez ní bloudíš. Tento článek vysvětlí, co anotace je, proč ji používám já i mnoho pokročilých spisovatelů – a jak ji napsat tak, abys ji mohl skutečně využít. Co je anotace: definice a účel Anotace je stručný, ale výstižný text, který charakterizuje obsah dokumentu – díla, článku, knihy nebo jiného textu. Není to abstrakt, není to resumé, není to kritika – je to most mezi čtenářem, knihkupcem nebo edito­rem a tvým textem. Je to první filtre, který často rozhodne, jestli text bude čten, posuzován, nakupován nebo přehlížen. V akademickém kontextu anotace krátce shrnuje obsah – téma, zaměření, možná rámec bez ...

 Mnoho začínajících autorů beletrie a memoárů často mluví o tom, jak se jim nelíbí vytváření osnov pro své příběhy. I já jsem kdysi patřil mezi ně. Pravdou ale je, že nemusíte vytvářet osnovu. Ve skutečnosti nemusíte dělat vůbec nic, kromě placení daní a nevyhnutelného konce, jak říká můj otec. Než se však rozhodnete úplně zavrhnout tvorbu osnovy, rád bych vás seznámil s několika důležitými fakty: Osnova nemusí být složitá Tvorba osnovy může být velmi kreativní proces, který se zaměřuje na rozvoj postav. Není to jen o mechanickém plánování událostí ve vašem příběhu. Jde o to, prozkoumat, jaká rozhodnutí mohou postavy učinit, jaké důsledky z toho vyplývají a jak se tyto postavy v průběhu děje vyvíjejí nebo se smiřují se svými omezeními. Přemýšlejte o osnově jako o nástroji, který vám umožňuje porušovat pravidla a tvořit svobodněji. Nakonec stejně skončíte u osnovy Rád bych vám ukázal, co se pravděpodobně stane, pokud se rozhodnete osnovu nevypracovat, zejména pokud nemáte mnoho zkuš...