Na první pohled se může zdát, že anotace je jen krátký odstavec na zadní straně knihy. Ve skutečnosti je to ale miniaturní bitevní pole. Na několika řádcích se rozhoduje, jestli si čtenář knihu odnese domů, nebo ji vrátí zpátky na regál. V té chvíli nezáleží na tom, kolik času jste strávili nad rukopisem – pokud anotace nefunguje, příběh se k čtenáři vůbec nedostane. Napsat dobrou anotaci je proto umění samo o sobě, a možná těžší, než dopsat poslední kapitolu.
Proč anotace není shrnutí
Mnoho začínajících autorů chápe anotaci jako krátký referát: „V knize se stane tohle, potom tamto, a nakonec to celé skončí…“ Jenže čtenář nechce slyšet, jak to dopadne. Chce cítit, že v rukou drží příběh, který má šťávu a atmosféru. Vaším cílem je vyvolat zvědavost, ne vyložit děj na stříbrném podnose. Dobrá anotace je jako temná chodba – ukážete vstupní dveře, ale co je dál, to už si musí čtenář představit sám.
Co čtenáře opravdu zajímá
Čtenář nehledá seznam postav ani přehled zápletek. Hledá důvod, proč by měl investovat svůj čas. Zajímá ho tón příběhu, konflikt, který hrdiny čeká, a především emoce. Pokud se při čtení anotace necítí zvědavě, nebo se mu ani trochu nerozbuší srdce, knihu nechá ležet. Proto by anotace měla odpovídat na otázku „Proč bych měl začít číst?“ – nikdy ale ne na otázku „Jak to celé skončí?“.
Tři klíče k dobré anotaci
- Atmosféra: ukažte čtenáři, jaký pocit v něm příběh vyvolá. Může to být mrazivé napětí, divoké dobrodružství nebo tichá intimita.
- Hlavní motiv: naznačte, co je v sázce. Ne konkrétní scény, ale podstata konfliktu – boj o přežití, touha po pravdě, střet dvou světů.
- Otazník: nechte v závěru otázku, která spálí čtenáři díru do hlavy. Odpověď najde až v knize.
Čemu se raději vyhnout
Spoilery jsou největší past, do které autor může spadnout. Jakmile prozradíte pointu, ztratíte čtenářův důvod knihu otevřít. Stejně tak se vyhněte příliš dlouhým souvětím – anotace není prostor pro složitou stylistiku. Krátké, úderné věty fungují mnohem lépe. A zapomeňte na klišé: fráze typu „jejich láska překoná všechny překážky“ už čtenáři slyšeli stokrát. Váš úkol je vyvolat čerstvý, konkrétní obraz.
Jak začít psát anotaci
První obraz
Nejjednodušší metoda je představit si první fotografii, kterou byste dali na obálku. Pokud by měl čtenář jediný vizuální dojem, který vystihuje atmosféru knihy, co by to bylo? Stejně tak by měla fungovat anotace – nabídnout moment, který nastaví tón celého příběhu.
Říkejte méně, aby si čtenář domyslel více
Anotace není prostor pro vysvětlování. Vaším úkolem je dát čtenáři drobky – jako když ve tmě blikne sirka. Na chvíli uvidí útržek světa, který jste vytvořili, a pak mu nezbude nic jiného než chtít vidět víc. Čím méně řeknete, tím víc prostoru mu necháte pro fantazii. A právě tam se rodí zvědavost.
Závěrem
Anotace je past na čtenáře. Musí vypadat lákavě, vonět po příběhu a zároveň být dost krátká, aby nechala v hlavě díru, kterou je možné zaplnit jen čtením celé knihy. Pokud dokážete, aby si čtenář po jejím přečtení položil otázku „Co se tam vlastně stane?“ a hned nato knihu otevřel, splnili jste svůj úkol.
Komentáře
Okomentovat