Jak psát jako slavní autoři: Odhalte tajemství tvůrčích rutin
Každý začínající i zkušený spisovatel to zná. Sedíte před prázdnou stránkou, kurzor nemilosrdně bliká a slova prostě nepřicházejí. Možná se potýkáte s tvůrčím blokem, nebo jen hledáte způsob, jak svou psací rutinu zefektivnit a vnést do ní řád. Pokud toužíte po tom, abyste svůj nedopsaný román či povídku konečně dotáhli do zdárného konce, může být inspirující podívat se, jak k procesu tvorby přistupují literární ikony. Zjistíte totiž, že za mistrovskými díly nestojí jen čistý talent, ale často velmi specifické, propracované a někdy až překvapivé každodenní návyky. Pojďme se podívat na to, co se můžeme naučit od pěti uznávaných autorů a jak jejich techniky aplikovat na vlastní tvůrčí praxi.
Barbara Kingsolver a kouzlo brzkého rána
Autorka bestsellerů, jako je Demon Copperhead či Bible jedovatého stromu, Barbara Kingsolver, našla svůj klíč k produktivitě v časných ranních hodinách. Její rutina začíná často už ve čtyři hodiny ráno. Proč? Zjistila, že potřebuje psát v době, kdy je svět ještě tichý a její rodina spí. Tento čas je pro ni posvátný, je to prostor, kde ji nikdo neruší a kde může nechat myšlenky volně plynout na papír. Zajímavé je i její vnímání samotného procesu. Barbara se netrápí tím, že napíše stovky stran, které nakonec skončí v koši. Přijímá to jako nezbytnou součást objevování příběhu. Pokud tedy máte pocit, že vaše první návrhy nejsou dost dobré, vzpomeňte si na ni. Průzkumné psaní je nutné – i text, který nakonec vyškrtnete, vás dovede k tomu finálnímu, vybroušenému.
Stephen King a síla neměnného rituálu
Mistr hororu Stephen King je pověstný svou neuvěřitelnou produktivitou. Jak to dělá? Základem jeho úspěchu je přísná konzistence a rituál. King si každé ráno sedá ke stejnému stolu, věci na něm má srovnané naprosto stejně, bere si svůj vitamín a pije stejný nápoj. Tento stereotyp není samoúčelný. Jeho mozek díky tomu dostává jasný signál: „Teď se bude pracovat, teď přichází čas snění.“ Navíc King dodržuje pevně stanovené denní cíle. Pro vás z toho plyne důležité ponaučení – nemusíte psát každý den, pokud vám to rozvrh nedovolí. Ale když už si čas na psaní vyhradíte, snažte se vytvořit si svůj vlastní rituál, který vás rychleji dostane do stavu tvůrčího flow. A pamatujte, pravidelnost (třeba i jen třikrát týdně po patnácti minutách) je mnohem důležitější než nárazové psaní dlouho do noci.
Tomi Adeyemi a hravý přístup s thajskou odměnou
Pokud vám předchozí rutiny připadají příliš striktní, možná vás osloví přístup úspěšné autorky fantasy Tomi Adeyemi. Její rituál se skládá z časovačů, čtení s příšernými přízvuky a thajského jídla. Tomi používá obdobu techniky Pomodoro – dvacet minut intenzivně píše a pak si dá pět až deset minut pauzu. Aby se lépe vžila do svých hrdinů, čte si jejich repliky nahlas a s těmi nejhoršími akcenty, jaké dokáže vymyslet. Zní to bláznivě? Možná, ale právě hlasité čtení je jedním z nejlepších způsobů, jak odhalit krkolomné věty a nepřirozené dialogy. A co je nejdůležitější – Tomi se po dobře odvedené práci umí odměnit dobrým jídlem. Zkuste si i vy stanovit malé milníky a za jejich splnění si dopřejte něco, co máte rádi. Motivace je při psaní klíčová.
Haruki Murakami a psaní jako trénink přežití
Japonský fenomén Haruki Murakami přistupuje ke psaní románu jako k extrémní sportovní výzvě. Když je v režimu psaní, vstává ve čtyři ráno a pracuje pět až šest hodin. Odpoledne pak věnuje intenzivnímu cvičení – buď uběhne deset kilometrů, nebo uplave patnáct set metrů. Murakami věří, že opakování této rutiny ho uvádí do hlubšího, téměř hypnotického stavu, který je pro psaní nezbytný. Upozorňuje na to, že udržet takový režim po mnoho měsíců vyžaduje obrovskou nejen mentální, ale i fyzickou odolnost. Dopsat knihu zkrátka není jen práce hlavy. Nemusíte samozřejmě okamžitě začít běhat maratony, ale i obyčejná procházka na čerstvém vzduchu nebo krátké protažení uprostřed psací seance může udělat zázraky pro vaši kreativitu a pomoci vám překonat tvůrčí blok.
Joan Didion a umění zvrátit pravidla
Uznávaná esejistka a prozaička Joan Didion na to šla úplně jinak a porušovala jedno z nejčastějších pravidel tvůrčího psaní – pravidlo „needituj, dokud nepíšeš“. Joan měla ve zvyku vyhradit si před večeří hodinu o samotě (často i se skleničkou drinku), aby si s odstupem prošla to, co ten den napsala. Snažila se text proškrtat a upravit, aby měla do dalšího dne připravené čistší stránky. Drink jí podle jejích slov pomáhal získat potřebný odstup od vlastního textu a přepnout mozek z režimu „tvůrce“ do režimu „editora“. Na sklonku práce s knihou s ní dokonce spala ve stejné místnosti. Pokud vám tedy neustálé chrlení textu bez ohlížení zpět nevyhovuje, zkuste metodu Joan Didion. Najděte si čas na denní revizi, získejte odstup – ať už s čajem, hudbou nebo změnou prostředí – a nechte příběh pracovat ve vašem podvědomí i přes noc.
Najděte si svůj vlastní recept na úspěch
Jak vidíte, neexistuje jeden univerzální návod na to, jak se stát úspěšným spisovatelem. Každý z těchto pěti autorů si našel systém, který nejlépe vyhovuje jeho osobnosti, životnímu stylu a tvůrčímu procesu. Ať už se rozhodnete vstávat za úsvitu jako Barbara Kingsolver, dodržovat striktní rituály jako Stephen King, nebo si číst dialogy s přízvukem jako Tomi Adeyemi, důležité je najít si rutinu, kterou dokážete dlouhodobě udržet. Nebojte se experimentovat, kombinovat různé techniky a objevovat, co vás nejlépe nastartuje. Vaše kniha na vás čeká – stačí jen najít ten správný klíč k jejímu napsání.
Komentáře
Okomentovat