Anotace.cz

Psaní je v jádru telepatie. Je to ten nejúžasnější a zároveň nejvíc znepokojivý trik, jaký lidstvo kdy vymyslelo. Vezmete myšlenku ze své hlavy a pomocí černých skvrn na bílém papíře ji přenesete do hlavy někoho, kdo může být na druhém konci světa nebo se narodí až za sto let. Jenže většina autorů tuhle telepatii provozuje s polovičním signálem. Soustředí se na to, co postavy vidí, jako by psali filmový scénář pro lidi, kteří mají místo těla jen pár očí v nádobě s formalínem. Jenže vaši čtenáři mají kůži, nos a uši. Pokud chcete, aby se někdo do vašeho příběhu skutečně propadl a zapomněl, že sedí v tramvaji, musíte ho chytit pod krkem a přitáhnout ho blíž. Skutečná atmosféra se totiž netvoří popisem barev, ale fyzickou přítomností v prostoru, kterou vnímáme skrze ty nejzákladnější instinkty. Zapomeňte na zrak a začněte čichem Zrak je ten nejlevnější a nejlenivější smyslový trik v autorském kufříku. Je to vnější pozorování, které čtenáře drží v bezpečné vzdálenosti jako diváka v kin...

Pokud mi řeknete, že nemáte čas číst, pak nemáte čas ani nástroje k tomu, abyste psali. Je to tak jednoduché. Čtení je pro spisovatele palivo, ale pokud to s psaním myslíte vážně, musíte přestat číst jako běžný konzument, který se nechá unášet dějem v pohodlném křesle. Musíte začít číst s ostře nabroušeným skalpelem v ruce. Jako analytik, který rozebírá motor, aby zjistil, proč šlape, a jako zloděj, který si z toho motoru odnese ty nejlepší součástky do své vlastní dílny. Psaní není magie, je to řemeslo, a každý velký příběh, který kdy byl napsán, v sobě nese mapu, jak ho postavit znovu a lépe. Literární pitva: Jak nahlédnout pod kapotu Když otevřete knihu , která vás pohltí, vaší první povinností je nenechat se pohltit úplně. Musíte si udržet odstup. Ptejte se sami sebe: Proč se mi teď potí dlaně? Jak to ten chlap udělal, že se o tu postavu bojím, i když ji znám teprve pět stránek? Analytické čtení vyžaduje, abyste sledovali rytmus vět. Všimněte si, kdy autor používá krátké, úderné...