Anotace.cz

Bývalá zdravotní sestra Soňa Daniecová je důkazem toho, že splnit si literární sen lze v každém věku, a to i bez podpory velkých nakladatelských domů. Své silné příběhy z prostředí nemocnice začala nejprve sdílet na sociálních sítích pod profilem Sestřička vypráví . Její texty si rychle získaly obrovskou komunitu čtenářů a virální dosah. Přestože dostala nabídky od tradičních vydavatelství, rozhodla se jít náročnější, ale svobodnější cestou. Knihu vydala vlastním nákladem v odvážném počtu tisíc kusů – a za necelé tři měsíce hlásila vyprodáno. V rozhovoru pro portál Psací Akademie detailně probíráme její spisovatelskou cestu, překonávání strachu, proces tvorby i úskalí samonákladu. Vaše knižní dráha odstartovala velkým úspěchem na sociálních sítích. Jaký byl ale váš vztah ke psaní předtím, než vznikl projekt Sestřička vypráví? Už na zdravotnické škole mě strašně bavilo psát slohovky. Měla jsem štěstí na úžasnou paní učitelku, která mě podporovala a říkala mi, že můj styl je hezký a...

Všichni to známe. Sedíš za stolem, zíráš do blikajícího kurzoru nebo si ve sprše mydlíš hlavu a najednou tě to trefí. Bum. Neskutečně cool nápad. Co kdyby se parta upírů ocitla v ponorce za druhé světové války? Co kdyby existovala droga, po které lidi vidí pět minut do budoucnosti? Cítíš to chvění, ten nával adrenalinu. Ruce tě svrbí, abys to hned hodil na papír. Takže začneš psát. Prvních dvacet stránek je jízda. Ale někde kolem kapitoly sedm se ten úžasný stroj s trhnutím zastaví. Postavy tam jen tak stojí, děj se vleče a ty máš chuť to celé smazat. Proč? Protože jsi naletěl na jednu z nejstarších lží v našem řemesle. Uvěřil jsi, že cool nápad je to samé co příběh. Nápad je jenom situace. Je to výkladní skříň. Fosílie, o kterou jsi zakopl v prachu a teď ji musíš trpělivě a opatrně vykopat. Ale to, co dává příběhu krev, svaly a tlukoucí srdce, není to, co se děje venku. Je to to, co se děje uvnitř tvých postav. Pokud tvůj hlavní hrdina nemá hluboký, ošklivý a bolestivý vnitřní konfl...

Milujete poslech poutavých příběhů, napínavých detektivek, fantastických světů nebo inspirativní seberozvojové literatury? Pokud ano, a zároveň rádi při nákupu ušetříte, máme pro vás skvělou zprávu. Právě nyní se totiž otevírá jedinečná příležitost, jak výrazně rozšířit vaši digitální knihovnu, aniž byste museli sahat hluboko do kapsy. Jeden z největších a nejoblíbenějších prodejců mluveného slova na československém trhu, Audiolibrix, slaví své 14. narozeniny. A jak už je u této společnosti krásným zvykem, dárky nebudou dostávat oni, ale samotní posluchači. Tradiční narozeninová akce je tu a přináší naprosto fenomenální slevy na audioknihy, které by si žádný fanoušek neměl nechat ujít. Narozeninové oslavy Audiolibrixu patří každoročně k nejočekávanějším událostem v audioknižním světě. Nejedná se totiž o obyčejný výprodej pár zaprášených titulů, o které nikdo nemá zájem. Naopak, do akce je zařazeno více než 700 audioknih, mezi kterými nechybí ty největší bestsellery ani exkluzivní nov...

Známe to všichni. Sedíš nad rozepsaným rukopisem, zíráš na monitor a máš pocit, že se ti ta nová kapitola docela povedla. Dialogy odsýpají, metafory cinkají jako křišťálové skleničky a popis toho zapadlého nočního motelu má přesně tu správnou, lepkavou atmosféru. Pak to dáš přečíst betatestru – nebo se k tomu sám po měsících vrátíš s čistou hlavou – a zjistíš krutou pravdu. Je to nuda. Přešlapování na místě. Stránky plné slov, která sice krásně zní, ale příběh neposunou ani o milimetr. Kde se stala chyba? Zapomněl jsi na jedno z nejtvrdších a nejdůležitějších pravidel tvůrčího psaní: každá scéna musí změnit stav. Pokud tvoje postava vstoupí do místnosti s určitou náladou, cílem nebo v určitém emocionálním rozpoložení, a odejde z ní v naprosto stejném stavu, nenapsal jsi scénu. Napsal jsi expozici. Vatu. Turistického průvodce po světě, který sis vymyslel. Čtenáři ale nejsou turisti, aby se jen kochali kulisami a tvými stylistickými kudrlinkami – přišli sem kvůli jízdě, kvůli vývoji a ...

Sedíte před tím zatraceným blikajícím kurzorem na prázdné bílé obrazovce. V hlavě vám teče ucelený příběh, postavy vám do uší křičí své dialogy a vy přesně víte, jak úchvatně má vypadat finální scéna. Jenže jakmile položíte prsty na klávesnici, přijde mráz. Napíšete tři stránky, ztratíte nit, začnete pochybovat o vlastním talentu i příčetnosti a celou tu nadějnou kapitolu nakonec s pocitem zmaru přesunete do složky s názvem „Rozepsané“. Pokud je vám tohle povědomé, mám pro vás jednu ledovou sprchu: literární hřbitovy jsou plné geniálních románů, které nikdo nikdy nepřečetl jen proto, že jejich autoři čekali na ten správný okamžik nebo na polibek náladové múzy. Ti nejúspěšnější spisovatelé na světě přitom nemají o nic více talentu než vy. Nemají ani víc hodin v dnu, ani neznají žádná magická zaklínadla. Mají jenom jednu věc, kterou vy zatím postrádáte: poctivý a ověřený systém. Psaní totiž není mystický rituál při svíčkách, ale tvrdé, poctivé řemeslo. A pokud chcete přestat psát výhra...

Když si sednete ke stolu, otevřete svůj rozepsaný rukopis a necháte postavy mluvit, to nejhorší, co pro ně můžete udělat, je dovolit jim říct přesně to, co si myslí a cítí. Skuteční lidé to totiž ve skutečném světě nedělají. Skuteční lidé lžou, mlží, vyhýbají se očnímu kontaktu a tvrdošíjně mluví o včerejším počasí nebo o špatně uvařené kávě, zatímco se jim před očima pomalu, ale jistě rozpadá celý život. Pokud vaše postavy vyklopí své niterné strachy a nejhlubší touhy v úhledných, logicky navazujících odstavcích, nepíšete živou beletrii, ale pouhý, k uzoufání nudný záznam z psychologické poradny. Dobrý literární dialog funguje úplně přesně jako ledovec. To, co je skutečně vyřčeno nahlas a co vidíte napsané v uvozovkách, představuje sotva deset procent celkového objemu. Zbytek – ta masivní, nebezpečná masa drtivého ledu, která dokáže bez jakéhokoliv varování rozpárat a potopit i tu nejluxusnější loď – se skrývá hluboko pod hladinou. V našem řemesle tomu říkáme podtext. Je to dost mož...

Napsat skvělou knihu je jen polovina úspěchu. Tou druhou, často mnohem náročnější částí, je dostat ji k samotným čtenářům. Knižní trh se neustále vyvíjí a marketingové strategie z minulého desetiletí již zkrátka nestačí. Nejúspěšnější spisovatelé neustále testují nové přístupy, jak organicky oslovit své publikum a přimět jej k akci. Ať už v současnosti chystáte svou prvotinu, nebo máte na kontě již několik titulů, porozumění moderním marketingovým trendům může vaši knihu doslova vystřelit mezi bestsellery. Pojďme se detailně podívat na reálné a velmi efektivní taktiky těch nejchytřejších autorů současnosti. Od freebie k drobným nabídkám Dlouho platilo zavedené pravidlo, že nejlepší způsob, jak budovat rozsáhlou databázi e-mailů, je nabídnout zákazníkům něco zdarma jako magnet na čtenáře. Mnoho předních autorů však od tohoto modelu záměrně upouští a přechází na takzvané drobné nabídky (tiny offers). Místo obsahu zdarma vytvoří vysoce hodnotný digitální produkt s nižší cenovko...

Každý začínající i zkušený spisovatel to zná. Sedíte před prázdnou stránkou, kurzor nemilosrdně bliká a slova prostě nepřicházejí. Možná se potýkáte s tvůrčím blokem, nebo jen hledáte způsob, jak svou psací rutinu zefektivnit a vnést do ní řád. Pokud toužíte po tom, abyste svůj nedopsaný román či povídku konečně dotáhli do zdárného konce, může být inspirující podívat se, jak k procesu tvorby přistupují literární ikony. Zjistíte totiž, že za mistrovskými díly nestojí jen čistý talent, ale často velmi specifické, propracované a někdy až překvapivé každodenní návyky. Pojďme se podívat na to, co se můžeme naučit od pěti uznávaných autorů a jak jejich techniky aplikovat na vlastní tvůrčí praxi. Barbara Kingsolver a kouzlo brzkého rána Autorka bestsellerů, jako je Demon Copperhead či Bible jedovatého stromu, Barbara Kingsolver, našla svůj klíč k produktivitě v časných ranních hodinách. Její rutina začíná často už ve čtyři hodiny ráno. Proč? Zjistila, že potřebuje psát v době, kdy je svět...

Sedíte u počítače a už po čtrnácté přepisujete tu samou první kapitolu. Ladíte přídavná jména, vymýšlíte v Canvě obálku nebo generujete obrázky hlavního hrdiny přes AI. Děláte všechno možné, jen nepíšete zbytek knihy. Ve složce „Rozepsané“ vám zatím hnijí tři nadějné rukopisy, které v polovině ztratily dech. Pokud je vám tento scénář povědomý, nemáte problém s nedostatkem talentu. Máte problém s metodou. Většina knih neumírá na špatný nápad, ale na chaotické řemeslo, prokrastinaci a čekání na mýtickou múzu, která nikdy nepřijde. Slepé uličky tvůrčího psaní: 5 důvodů, proč váš rukopis skončí v zásuvce Pokročilý autor snadno spadne do pasti falešné produktivity. Namísto stavby příběhu se utápí v balastu – tráví hodiny v autorských skupinách na sociálních sítích, píše příspěvky o svém vysněném románu, ale samotný text nepřibývá. Zde jsou hlavní příčiny, proč většina slibných projektů narazí do zdi: Paralýza první kapitoly: Podléháte iluzi, že úvod musí být dokonalý dříve, než se...