Cvičení: Jak navždy zničit příslovce a trpný rod
Cesta do literárního pekla je dlážděna příslovci a já vám povím proč. Každý text začíná jako syrový, nevybroušený kus dřeva. Můžete ho poctivou prací otesat do krásného, pevného stolu, který bez problémů unese váhu celého vašeho příběhu, nebo ho narychlo pospojovat, polepit lacinou dýhou a doufat, že si vrzání nikdo nevšimne. Tou lacinou dýhou jsou příslovce a trpný rod. Jsou to nástroje bázlivého spisovatele. Nástroje autora, který nevěří, že čtenář pochopí atmosféru scény bez toho, aby mu byla polopaticky vysvětlena a pro jistotu zabalena do bezpečné, vatovité peřiny.
Trpný rod je útočištěm srabů
Podívejme se nejprve na trpný rod. Je to neodmyslitelný mor policejních hlášení, ministerských zpráv a firemních oběžníků, kde má za úkol zakrýt lidskou chybu a rozmělnit odpovědnost. V beletrii ale působí jako jed. Trpný rod zbavuje větu krve, potu a směru. Zpomaluje děj a vytváří mezi čtenářem a postavou chladné sklo. Když do rukopisu napíšete „Dveře byly prudce otevřeny a do místnosti bylo vstoupeno vrahem,“ můžete doslova sledovat, jak ze scény uniká veškerý kyslík. Proč místo toho prostě nenapsat „Vrah rozkopl dveře a vtrhl dovnitř“?
Aktivní sloveso na rozdíl od pasiva zatíná svaly. Má tah na branku a nutí vás jednat bez vytáček. Pokud napíšete „Smlouva byla podepsána“, zbavujete se nutnosti ukázat čtenáři ruku, která křečovitě svírá pero, i kapky potu na čele člověka, který právě upsal vlastní duši. Já chci vidět hrdinu, jak tu zatracenou smlouvu podepisuje. Nechci číst sterilní konstatování o tom, že se děj zkrátka nějak stal. Trpný rod schovává viníka někam do bezpečí stínu. Nebuďte ustrašení. Ukažte prstem přímo na toho, kdo drží zbraň.
Příslovce jsou jako plevel
A pak tu máme příslovce. Ta všudypřítomná slova, která nejčastěji končí na „-ně“ a lepí se na slovesa jako klíšťata na psa. Většinou se rodí ze strachu. Autor nevěří, že vybral dostatečně nosné sloveso, a tak se ho zoufale snaží podepřít berličkou. Místo aby napsal, že chlap „zařval“, napíše, že „hlasitě křičel“. Místo aby dveřmi jednoduše „práskl“, tak je „rozzlobeně zavřel“. Pamatujte si jedno základní pravidlo: jestliže cítíte neodbytnou potřebu přidat k dějovému slovesu příslovce, sáhli jste po špatném slovesu.
Nejhorším proviněním jsou příslovce, která se přicucnou k uvozovacím větám v dialozích. „Nech mě na pokoji,“ řekla naštvaně. Copak to inteligentní čtenář nepozná ze samotné repliky? Pokud musíte čtenáři v uvozovací větě vysvětlovat, že postava mluví „smutně“, „hrozivě“ nebo „hystericky“, pak váš dialog jednoduše selhal. Napsali jste plochou přímou řeč a teď se ji snažíte na poslední chvíli vzkřísit lacinou poznámkou pod čarou. Nechte mluvit postavy a přestaňte jim skákat do řeči vlastním komentářem.
Dobré psaní není o magii ani o čekání na múzu, která vás políbí na čelo. Je to fyzická dřina. Je to práce se dřevem a ocelí. A když po sobě čtete první draft, musíte k němu přistupovat s chladnou krví řezníka. Vemte si do ruky silná, kinetická slovesa, která žádné berličky nepotřebují. Jazyk stojí na podstatných jménech a slovesech. To je nosná zeď vašeho domu. Všechno ostatní je jen nátěr a tapeta.
Cvičení: Redukční dieta a chirurgický řez
Teorie je příjemná, ale bez mozolů na prstech se z vás lepší řemeslník nestane. Připravil jsem pro vás odstavec textu, který trpí všemi nemocemi, o nichž jsme mluvili. Je přecpaný vatou, zbytečnými slovy a dusí se pod nánosem pasiva. Vaším úkolem je vzít pomyslný skalpel a provést nemilosrdný řez. Odřízněte sádlo a nechte jen čistý sval a holou kostru.
Zde je váš výchozí text k přepracování (127 slov):
„V místnosti bylo velmi ticho. Dveře byly náhle a překvapivě rychle otevřeny a do pokoje bylo vběhnuto mladým mužem. Zjevně byl silně vystrašený, protože dýchal velmi těžce a rychle. Papíry, které ležely volně položeny na stole, byly prudkým průvanem rozfouknuty po celé podlaze. Muž se nervózně podíval za sebe, pravděpodobně se bál, že je bedlivě sledován. Poté se rychle rozešel k oknu, které bylo zčásti otevřené. Zoufale a křečovitě se ho snažil úplně zavřít, ale klika se nečekaně zasekla. Následně jím bylo hlasitě zakleto. Pot mu studeně stékal po čele, zatímco bylo stále více slyšet kroky na chodbě.“
Pravidla vašeho tréninku:
- Přepište celou scénu tak, aby měla maximálně 75 až 80 slov (čím méně, tím lépe).
- V textu nesmí zůstat ani jedno příslovce způsobu (žádné rychle, nervózně, tiše, hlasitě ani křečovitě).
- V textu nesmí zůstat ani jediný trpný rod (žádné bylo otevřeno, bylo vstoupeno ani jsou slyšet).
- Používejte pouze konkrétní, kinetická slovesa – místo „rychle se rozešel“ najděte přesnější úderný výraz.
- Zachovejte naléhavost a strach postavy – uvidíte, že bez příslovcí bude napětí mnohem surovější.
Teprve až vymažete všechen tenhle balast, poznáte, jestli má vaše scéna skutečný tep. Nebojte se škrtat celé věty. Klávesa Backspace je nejlepší přítel, jakého na své autorské dráze potkáte. Až budete hotovi, přečtěte si svůj výsledek nahlas. Slyšíte ten rozdíl? Text najednou běží, neklopýtá a neomlouvá se. Přesně takhle vypadá poctivé řemeslo.
Komentáře
Okomentovat