Každá scéna v příběhu musí něco změnit. Pokud po ní postavy vypadají a jednají úplně stejně jako před ní, scéna byla k ničemu. Může být napsaná sebehezčeji, mít nádherné popisy, svižné dialogy a dokonce i dramatický moment. Ale pokud nezanechala stopu na postavě, pokud ji neposunula, nezanechala škrábanec na její duši, pak je to jen vycpávka. A vycpávka čtenáře unaví rychleji než špatná věta. Čtenář si ani nemusí uvědomit proč – prostě přestane věřit, že příběh někam směřuje. Skutečná scéna je zásah. Je to okamžik, který rozsvítí lampu, zatřese domem, rozbije skleničku, naruší rovnováhu. A někdy je ten náraz tichý: jedna poznámka pronesená mezi řádky, jeden pohled, který postava zachytí, jedna vzpomínka probuzená slovem. Co se po této scéně změnilo? Základní otázka, kterou si musí spisovatel klást po dopsání každé scény, zní: „Co se po této scéně změnilo?“ Pokud je odpověď „nic“, vraťte se zpět. Nemusíte přepisovat od nuly. Často stačí najít v situaci skrytý tlak, zájem nebo konfl...